Syn manažer

Celý život trávím většinu času řízením lidí, ale když se mám nyní postarat o své rodiče, je to obtížné. Pro své rodiče si přeji jen to nejlepší, proto RoSa.

Obyvatel RoSy Liberec, pan Kazimír Budina (82) a jeho syn Martin (39)

„Chodím za tátou podle svých možností, a i jeho potřeb. Přijde mi, že postupně za ním chodím dokonce i méně, protože na mě někdy ani nemá čas. Člověk, aby sledoval program RoSy a hledal volný termín na návštěvu!“

Co Vás napadne v prvním momentu, když se řekne babička/dědeček, ve vašem případě tatínek?

Napadne mě rodina, životní moudrost a péče. 

Máte s tatínkem evidentně skvělý vztah, čím myslíte, že to je? Nebývá to běžné…

Může to tak působit, na všem se ale s ohledem na náš věkový rozdíl taky neshodneme. Důležité je dojít vždy k nějakému kompromisu a zakončit ten společně strávený čas pozitivně 🙂

Čím si vysvětlujete, že je ten váš vztah takový?

Ono se to těžko popisuje, základem je určitě způsob výchovy našimi rodiči. Všichni (společně s ostatními sourozenci) cítíme, že nastal čas, kdy musíme být našim rodičům pozitivní oporou, protože když jsme byli malí, spoléhali jsme se zase my na ně. 

Váš otec žije v RoSe od října 2022. Jak vznikl nápad, že půjde bydlet právě do RoSy?

Ten nápad ani není můj, je vlastně táty. Dlouhodobě jsme řešili jeho bytové podmínky, které začaly být s ohledem na umístění bytu ve vyšším patře nedostatečné. Táta vyjádřil přání řešit situaci a pak zrovna v té době nás „zasáhly“ první zprávy o projektu bydlení pro seniory RoSa v Liberci.

Jak na ten nápad otec reagoval?

Táta tomu byl otevřený, přestože loučení s bytem, ve kterém strávil posledních několik desítek let, nebylo jednoduché. I z toho důvodu jsme učinili rozhodnutí, že po nějakou dobu nebudeme ten původní byt prodávat nebo pronajímat. Důvodem bylo, aby měl táta psychologická „zadní vrátka“ v podobě možného návratu do známého prostředí. Není totiž vůbec snadné z tak známého prostředí, jakým je dlouhodobé bydliště seniora, jednoduše přejít do zcela nového bytu ve zcela nové velké budově, mezi zcela nové lidi, ať už zaměstnance nebo nové obyvatele. To už chce určitou kuráž… Ale to už je minulost, táta onehdy říkal, že doma už je v RoSe.

Měli jste pocit, že otce někam odkládáte, zvažovali jste to třeba právě i z tohoto důvodu, než jste se rozhodli?

Takový pocit jsme neměli. Od počátku jsme to viděli jako jednoznačně pozitivní rozhodnutí. Rovněž nás přesvědčila společenská a kulturní činnost zřizovatele ve vztahu k obyvatelům domu, a to se naplnilo.

Zvažovali jste třeba klasický domov seniorů?

Ano, ten jsme zvažovali, dokonce jsme podali i přihlášku, v původním bytě táty proběhlo i místní šetření zaměstnanců magistrátu. Jenže než došlo k rozhodnutí o tom, zda je táta vhodným adeptem, už jsme uzavírali smlouvu s RoSou. 

V čem vidíte přidanou hodnotu RoSy?

Určitě v prostředí, které je unikátní. Líbí se mi společné prostory jako klubovna, recepce, společenský sál. Líbí se mi i přístup zaměstnanců. Nesmím zapomenout na společenské a kulturní akce, které se v RoSe pravidelně pořádají. V tomto ohledu bych si už jen přál, aby táta postupně využil veškerý potenciál, který v činnosti RoSy je. To už je ale pouze a jen na něm 🙂

Jak vidíte bydlení v RoSe teď s odstupem?

Bylo to jednoznačně správné rozhodnutí. Co ale vidím jako problém, je zdánlivě omezená dostupnost služeb RoSy pro potenciální klienty. A nejde ani tak o cenu služeb, jako spíš o nalezení optimálního finančního řešení situace. Do hry by měla vstoupit rodina, zejména pak potomci. Jsem přesvědčený, že je v možnosti nás všech najít v našich osobních rozpočtech určitou formu finanční podpory našim rodičům a prarodičům, zkrátka jim na aktivní podzim života přispívat. 

Jak často za otcem chodíte, co děláte, když s ním trávíte čas?

Chodím za tátou podle svých možností, a i jeho potřeb. Přijde mi, že postupně za ním chodím dokonce i méně, protože na mě někdy ani nemá čas. Člověk, aby sledoval program RoSy a hledal volný termín na návštěvu 😀 Většinou jsou naše setkání spíše o povídání, o nějaké technické dopomoci. Ve výsledku jde o ten společně strávený čas. 

Zaujal vás příběh pana Budiny, který díky programu v Centru RoSa skoro nemá čas na rodinu?  Najděte si krátký čas na vyplnění našeho dotazníku a my vám pošleme zdarma vstupenku na vybranou akci v rámci Centra Rosa zdarma.